Zemědělství ve Švédsku
Zemědělství v severních a méně jiných méně příznivých oblastech
Rozsah možností zemědělského využití je v těchto částech země menší, průměrná roční teplota je nižší, vegetační období je kratší, transportní vzdálenosti jsou delší. Zemědělství v Norrlandu, severní části Švédska, je charakteristické velkým počtem malých farem a skutečností, že proti jiným částem země jen velmi málo z těchto farem žije pouze z příjmů ze své zemědělské činnosti. Jiné zdroje příjmů, jako například turismus, jsou pro tyto farmáře životně důležité. Hlavním cílem regionální politiky je poskytnout lidem dostatek pracovních příležitostí, přístup ke službám a dobré životní prostředí, kdekoli tito lidé žijí. Strukturální a regionální politika EU má podobné cíle a proto chce zemědělství severu podporovat vedle státních peněz ještě speciálními dotacemi financovanými EU. Příkladem je dotace na zvířata a na plochu, na níž s pěstují brambory či obilí. Netýká se však polí s pšenicí, ani s pícninami. Ale i dotace na mléčný skot je omezena na určitý maximální počet kusů dobytka. Vedle peněz z EU farmy dostávají státní podporu na produkci mléka, výkrm prasat, chov prasnic, koz a pěstování brambor. Velikost této finanční pomoci místním farmám byla navrhována s ohledem na snahu zajistit, aby se úroveň jejich produkce přinejmenším udržela i po vstupu do EU. Strukturální a regionální politika Evropské Unie je velice důležitá i pro zemědělsky méně příznivé oblasti středního a jižního Švédska, jako jsou ostrovy Gotland a Öland. Kompenzační dotace je vyplácena tam, kde jsou nižší výnosy a kde je málo obyvatelstva. Jinou formou podpory je pomoc mladým začínajícím farmářům a podpora rozvoje venkova. Obilniny a luskoviny jsou nejvíce pěstovanými plodinami. Přibližně na 42% orné půdy se pěstují obilniny, především ječmen, pšenice a oves. Výnosy se mohou výrazně lišit podle oblastí - od průměrné hodnoty 5 500 kg zrna ječmene/ha na rovinatém jihu po 2 000 kg/ha na severu. Rozdílné klimatické podmínky jednotlivých částí země ovlivňují volbu pěstovaných plodin. Luskoviny, pícniny a krmné obilniny jsou hlavními plodinami severu. Jih je zaměřen na pěstování obilnin. Zatímco pro řepku olejku jsou nejvhodnější regiony středního a jižního Švédska, bramborová pole je možno nalézt všude, ovšem mezi hektarovými výnosy severu a jihu jsou značné rozdíly. Řepa cukrovka je pěstována přednostně v nejjižnějčích částech země. Pěstování zeleniny, ovoce a květin pro okrasné účely a předpěstovávání rostlin probíhá jak ve sklenících, tak venku, a to hlavně na jihu. V roce 1993 bylo ve Švédsku asi 4 300 zahradnictví. 79% z nich používá venkovní způsob kultivace a celkově zabírá plochu 13 600 ha, z nichž téměř polovina leží ve Skane na jihu Švédska. Skleníky, využívá cca 1 500 podniků hospodařících na ploše 330 ha, což představuje průměrně 2 250 m2 skleníků na jeden podnik. Ve Švédsku je 1.8 milionu kusů dobytka, přitom 510 000 kusů jsou dojnice dávající přes 3 miliony tun mléka za rok. V letech 1985-1995 způsobila restrukturalizace v produkci mléka pokles počtu dojných stád téměř na polovinu původního množství a počet dojnic poklesl o více než 20%. Současně se podstatně zvýšilo množství mléka získaného od jedné krávy na dnešních 5 700 kg. Jako člen EU je Švédsko omezeno v produkci mléka kvótou na 3,3 milionu tun. Snížení celkového množství získávaného mléka vedlo k rozšíření specializovaného výkrmu skotu. Přibližně 167 000 sajících telat je využíváno tímto způsobem. Přesto je dosud hlavním zdrojem hovězího a telecího masa maso skotu mléčných plemen. Prasečích farem je v zemi asi 13 000. Převažují podniky s více než 500 kusy. Zanedbatelný není ani chov drůbeže. Racionalizace a specializace v tomto odvětví umožnily mnohonásobné zvětšení chovaných hejn. Podniků zaměřených na produkci skopového a jehněčího masa je zde poměrně málo. Cena potravin, alkoholu a tabáku spotřebovaných ve Švédsku dosáhla v roce 1993 177 miliard švédských korun, z toho 17% bylo spotřebováno v domácnostech. Průměrný příjem kalorií na osobu a den byl při hodnotě 2 950 cca o 400 kalorií nižší než v jiných rozvinutých zemích. Polovina přijatých kalorií pocházela z chleba, mléka, masa, sýru a vajec. V roce 1993 Švédsko dováželo potraviny v hodnotě 23.7 miliard, což se rovnalo 7% veškerého vývozu. Většinu importovaných potravin představovaly komodity, které se v zemi nezískávají, jako je káva, některé druhy ovoce a zeleniny, rýže nebo sója. Dovezeno však bylo i určité množství masa a sýrů. Vyvezeno bylo v tom samém období zboží za přibližně 7.6 miliard SEK - méně než 2% z celkového exportu. Vývoz se týkal především nadbytků obilovin určených k prodeji na světových trzích, másla, vepřového masa a řepky olejky. V roce 1990 se švédský parlament shodl na nutnosti reformy potravinové politiky. Hlavním rysem nového systému bylo ponechání zemědělského sektoru volnému působení tržních sil. Produkce měla být řízena poptávkou po dané komoditě. Producenti by tak měli dostávat peníze jen za zboží a služby, které byly požadovány. Nicméně současně bylo stanoveno, že služby a zboží určené pro společnost jako takovou budou placeny vládou. Nová politika řešila také speciální požadavky regionů, problematiku ochrany životního prostředí i nutnost udržovat zásoby potravin pro případ nouze. Souběžně se seznamováním se s reformou zemědělské politiky, požádalo Švédsko 1.7.1991 o vstup do Evropské Unie. Vyjednávání o podmínkách přijetí bylo dokončeno v březnu 1994. K reformě z roku 1990 bylo připojeno několik dalších úprav přizpůsobujících zemědělskou politiku Švédska politice EU. Tyto úpravy se týkaly především zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství a snaze udržet si na farmách takový objem produkce, aby tyto bylo schopny soutěžit na evropském trhu.Společná zemědělská politika (CAP - the Common Agricultural Policy)
EU má dlouhodobou společnou zemědělskou politiku (CAP), kterou tvoří shodná pravidla pro vnitřní trh bez cel pro členské země. Přes svobodu obchodování na vnitřních trzích existují i omezující pravidla, např. v souvislosti s nakažlivými chorobami zvířat nebo s prodejem potravin. Pro švédské podniky znamenal vstup do Evropské Unie usnadnění obchodování se členskými zeměmi, zatímco obchod se zeměmi mimo EU je nyní kontrolovám mnohem více.